Ukázka Závěrečná kapitola

Zápis čtyřicátý Koncept: 

Fakta. Zvon. Jsem přesvědčen. 

Den. Jasno. Barometr 760. 

Cožpak jsem skutečně já, D-503, napsal těch dvě stě devět stránek? Cožpak jsem skutečně to kdysi cítil, nebo se domýšlel, že to cítím? 

Rukopis je můj. A dál je to stále týž rukopis. Ale na štěstí jen rukopis. Žádný přelud, žádné nesmyslné metafory, žádné city: jenom fakta. Protože jsem zdráv, jsem úplně, absolutně zdráv. Usmívám se – nemohu se neusmívat: z hlavy vytáhli nějakou třísku, v hlavě je lehce, prázdno. Přesněji: Není prázdno, ale není tam nic cizorodého, co vadí se usmívat. (Úsměv je normální stav normálního člověka.) 

Fakta jsou taková: toho večera vzali mého souseda, který objevil konečnost vesmíru, i mne, i všechny, kdož byli s námi, poněvadž jsme neměli vysvědčení o Operaci, a odvedli nás do nejbližší posluchárny (číslo posluchárny je mi z jakési příčiny známé: 112). Zde jsme byli přivázáni ke stolům a podrobeni Velké Operaci. 

Druhého dne dostavil jsem se, já, D-503, k Dobrodincovi a řekl jsem mu všechno, co mi bylo známo o nepřátelích štěstí. Proč se mi to dřív mohlo zdát těžkým? Nepochopitelné! Jediné vysvětlení: má dřívější nemoc (duše). Večer téhož dne seděl jsem u jednoho stolu s Ním - s Dobrodincem (poprvé v proslulém Plynovém pokoji). Přivedli tu ženu. V mé přítomnosti musila učinit svá udání. Ta žena tvrdohlavě mlčela a usmívala se. Všiml jsem si, že má ostré a velmi bílé zuby a že je to krásné. 

Pak ji uvedli pod Zvon, její tvář velmi zbělela, a poněvadž má oči tmavé a velké, bylo to velmi krásné. Když začali ve Zvonu vyčerpávat vzduch, zvrátila hlavu, zpoza zavřela oči, rty měla stisknuty. To mi něco připomínalo. Dívala se na mne, pevně se držíc opěradel křesla. Dívala se, dokud se oči úplně nezavřely. Tu ji vytáhli, pomocí elektrodů jí rychle přivedli k vědomí a zase ji posadili pod Zvon. To se opakovalo třikrát a ona přece neřekla ani slova. Jiní, přivedení tou ženou, byli čestnější: mnozí z nich začali mluvit hned napoprvé. Zítra vystoupí všichni po stupních Stroje Dobrodincova. 

Odkládat to nejde. Protože v západních čtvrtích je ještě chaos, řev, mrtvoly, zvířata a na neštěstí značný počet čísel, která odpadla od rozumu. 

Ale na příčné čtyřicáté třídě podařilo se zřídit provizorní Zeď z vln o vysokém napětí, a doufám, že My zvítězíme. Ba co víc: Jsem přesvědčen, že My zvítězíme. Protože rozum musí zvítězit.